Den 8

Sluníčko

Je zvláštní jak se mi mění vnímání času... Když jsem byla na mateřské a vzal si někdo Lucku na odpoledne, většinou jsem lenošila a čas uběhl jako voda. Dneska jsem byla doma, mohla jsem odpočívat a válet se...nějak mě to nebavilo. I když mi nebylo nejlíp, tak jsem uklidila, vyprala, vytřídila věci ve skříních. Nemohla jsem jenom tak ležet a odpočívat.





Odpoledne nám svítí sluníčko do ložnice a do Lucky pokojíku. Už má pěknou sílu. Lehla jsem si do postele a "vyhřívala" jsem se. Tohle jsem dělala když jsem byla malá.





Dneska jsem zkoušela fotit Lucku, bylo krásné světlo, ale ona nějak neměla pro focení pochopení....:-) Ani se nedivim, vrátila se dnes nějak rozladěná a unavená. Odpochodovala už kolem osmé do postele.

Den 7

Venku je krásně....

První den po těch neskutečně odporných propršených dnech je venku krásně.....a já ležim v posteli. V noci jsem se dopovala práškama, protože jsem měla strach, že mě zase bude bolet hlava.


Ovšem ráno předčilo mé očekávání....polknout byl nadlidský úkol, hlava jako střep, ovšem co mi dělalo levé ucho - to jsem dlooho nezažila - normálně mě hrozilo vystřelením bubínku!!!!




Zavolala jsem svému úžasnému spolužákovi, který je zároveň mým praktickým doktorem a šeptem jsem mu sdělila, že až se dám dohromady, tak dolezu. Má pro mě vždycky pochopení. Dohrabala jsem se tam ve dvanáct, když už zavíral. Řekl, že to vypadá na angínu, dal mi antibiotika a řekl, ať si raději ještě zajdu za svým druhým báječným známým - primářem z krčního. Ten mi změnil diagnozu na laryngitidu, řekl, že mám zduřenou jazykovou mandli, ubezpečil mě, že bubínek mě neopustí, neboť ucho je v poho, přidal mi Jox a propustil mě zpět do postele...


Stihla jsem dojít ještě do práce předat neschopenku. Tam šéf nebyl nadšen, že budu týden doma, protože právě schválili projekt za 3 mil. euro, který budu administrovat celý já. Je mi to ale naprosto putna i kdyby to byla miliarda ten týden doma budu a hotovo...aspoň si odpočinu.




Lucku mi vrátili naši kolem páté. Byla prý hodná, jen ve školce někomu nechtěla dát ruku.....je po mě holka, já jsem se ve školce za ruku vodila jenom s Haničkou Kratochvílovou!!

Den 6

Chřipka

Nemůžu se hnout, bolí mě všechno od palce po vlasy.....

Den 5

Návštěva

Včera jsme byli v Teplicích u příbuzných na návštěvě. Vždycky strýce a bratránka s rodinou ráda vidím. Teta slavila 60 let....byla to moc hezká oslava. Hlavně jsem byla ráda, že se zase setkali moje mamka se svým bráchou. Oba jsem moc nemocní a tak si váží každého setkání....

Já jsem si přivezla nějakou nemoc. Ležim jak lazar s horečkou. Doufám, že to nikdo další nechytne a já se z toho rychle dostanu.

Fotila jsem rozdováděnou Lucku jak lítá před hospodou a skáče do louží:-)

Den 4

Slzy

Říká se, že když prší, tak příroda pláče....je na tom něco pravdy. Ráno pršelo a já jsem myslela na 2 človíčky.

Taylorek - syn Katky a bráška Nenynky. Miminko, kterému bylo vyměřeno tak maličko času na světě. Tak kraťoučký čas...a dnes je to 4 roky. S Katkou se známe jen přes internet, ale jako kdybychom se znaly léta. Patří mezi mé přátele a ty můžu spočítat na prstech jedné ruky....Katko, mám Vás s Nenynkou moc ráda.

Zdeňka - maminka Oliny, mojí nejlepší kamarádky ze střední školy. Znaly jsme se od mých patnácti let, byla stejně stará jako moje mamka. Pozitivní, veselá a úžasně komunikativní a moudrá osůbka. Byla to taková moje druhá máma. Moc ráda jsem si s ní povídala. Dnes se s ní Olinka rozloučila napořád. I když se naše cesty s Olčou na čas rozdělily, je to stále můj přítel na kterého se můžu spolehnout. Olinko, hodně síly. Mám tě ráda.

2 lidi.....nejbližší človíčkové mých dvou přátel.....naplnili dnes celou mojí mysl. Za slzy se nestydím a dnes jsem nechala i déšť, aby mě chladil na tváři.

Den 3

Tak napůl

Tak ve tři ráno mě vzbudila Lucka, že nemůže rozlepit oko. Šla jsem k ní a ona opravdu měla celý oko slepený hnisem. Chudák. Asi chytla zánět spojivek nebo co. Vykapala jsem to a do rána to už měla lepší.

Ráno den začal parádně. V práci se dařilo, žádnej průšvih se nekonal, svítilo sluníčko..... super. Odpoledne jsem naložila Lucku s našima a vyrazili jsme do Německa nakoupit nějaké ty hadříky (aby nás beránek nepokakal:-) Pochopitelně jsem si nekoupila vůbec nic, zato Lucka má plno nových věcí - jako obvykle. Největší radost má z nových bot - balerýnek. Našli jsme konečně ty, které jí nepadají.

Večer už tak parádní nebyl. Lucka byla otravná, pořád kňourala, že chce tatínka... když pochopila, že tatínek neni, tak všechno já. Stokrát mě volala z koupelny, v jídle se nimrala, vymýšlela blbosti. Až sem vypěnila a frčela do postele, ani zuby si nečistila. Teď mě to pochopitelně mrzí, že jsem na ní takhle vyjela:-(

Dneska jsem neměla ani minutu času na focení, tak dám fotku ze sobotních narozenin. Lucka s dědou. Milujou se. Když je u nás děda, musí všechno dělat on. Děda je prostě pro Lucku jako táta. Někdy bych řekla, že jí tatínka nahrazuje, protože ten náš je pořád pryč...

Den 2

Tak tohle je Lucka v půl šesté ráno.... Miluju ty teplounký růžový tvářičky, černý řasy a rozcuchaný vlásky na polštáři. Je mi jí vždycky líto vzbudit. Otevře oči a vypadá jako vylíhlý kuře. Je až s podivem, že je většinou hned dobře naladěná a veselá. Kéž by jí to vydrželo až do dospělosti.

Dnes byl divný den. Na jednu stranu jsem měla blázinec v práci, který jsem si sebou nesla i domů a na druhou stranu jsem celé odpoledne a večer byla s našima a Luckou a za to jsem byla moc ráda. Bohužel jsem nedokázala přestat myslet na pracovní věci, takže jsem stejně duchem byla jinde......:-(

Jo a jsme s Luckou zase sami. Tatínek je opět na školení. Tentokrát až do pátku.

Den 1

Dnes večer jsem se jako každý den svalila na gauč a zaujala obvyklou polohu....totiž s počítačem na klíně. Lucka koukala na pohádku, tak jsem sledovala na internetu jak se vyslovila nedůvěra vládě a ta následně padla. S pocitem totálního znechucení jsem chtěla počítač zavřít a najednou mi pípla zpráva na skype. Psala mi Gabro, moje "virtuální" kamarádka z Rodiny. Vnukla mi nápad začít také s projektem 365. Tak se tady snažím vytvořit základní kostru mého prvního bloggu. Budu si držet palce, ať to technicky zvládnu :-) a hlavně ať si dokážu udělat čas na to, abych ty střípky dnů vydržela skládat hooodně dlouho.
PS: toto je jedna z mála fotek společně s Luckou. Na fotkách se většinou totiž nevyskytuji...
Markéta